Jilská 7a
Praha
Praha > Kulturní akce Praha
Slovem refektář (lat. refectorium) byly nazývány společné jídelny mnichů v křesťanských klášterech. Nebyly užívány k pouhému najedení, ale i k sérii obřadů, které jídlo doprovázely.
Velký barokní refektář vznikl na sklonku sedmnáctého století jako hlavní reprezentativní sál nejvýznamnějšího dominikánského kláštera v českých zemích. Bratří kazatelé věnovali proto mimořádnou pozornost ideové koncepci jeho umělecké výzdoby (dokončena zřejmě před rokem 1712). Bohatou štukovou dekoraci zdí a klenby doplňuje téměř padesát maleb rozdělených do několika cyklů různého obsahu i formátu. Vzhledem k převažující funkci sálu jako jídelny byly nejvýznamnější plochy vyhrazeny zobrazením "hostin".
Střed klenby zaujímá monumentální scéna "Svatby v Káně Galilejské", zachycující okamžik, kdy služebníci naplňují nádoby vodou, kterou Ježíš na přání své matky proměňuje ve víno. Sousedící malby "Svatý Jiljí napájí raněnou laň" a "Sv. Dominik s bratry obsluhováni anděly" byly inspirovány legendami patrona konventu a zakladatele řádu. Rovněž "hodovní" scény v čele sálu vycházejí z evangelií a dominikánských legend.
V okenních výklencích se nachází série osmnácti podobizen světců a blahoslavených, jejichž posláním je manifestace duchovního významu dominikánského řádu (sv. Tomáš Akvinský, sv. Vincenc Ferrerský, sv. Kateřina Sienská a další). Námětem zbývajících maleb jsou promyšleně zvolená podobenství a citáty vesměs biblického původu. Pozoruhodnou součástí maleb jsou nenápadné znaky dobrodinců, kteří spolufinancovali výzdobu refektáře - nobility, rytířů i církevních hodnostářů.